Prolog

16. října 2012 v 18:47 | Ivet Pe |  Příběh: DVOJROZMĚRNÉ MALIČKOSTI

Prolog

Vážně nikdy nebylo lehké vyrovnat se s tím, že moje hrozně protivná sestra Karolína, je zároveň moje dvojče. Nejsem ani starší ani mladší, nemám ani svoji vlastní tvář. Stejnou totiž vlastní ještě ona. Zvláštní skutečností pro mě je, že když se na nás lidé podívají, tak si myslí, že jsme úplně stejné. Jsme, ale jen vzhledově. Jinak jsme každá jiná. Jak jinak vysvětlit, že má sestra má vždy úplně všechno a já akorát utřu nos. Vždycky ji všichni dávali přednost. Byla ta výraznější, ta živelnější, prostě ta lepší. Nechápu, čím to je, ale je to tak.

Nemám s ní moc dobré vztahy, což je způsobeno spoustou věcí. V první řadě je to asi tím, že musela být ve všem lepší a první. Občas to můžete skousnout, ale ve chvíli, kdy vám přebere kluka, který se vám líbí, odhodláváte se ho oslovit a i on po vás významně pokukuje, byste ji nejradši uškrtily šňůrou na prádlo. Tak přesně takový mám pocit, když ji vidím. A že se s ní vídám dost často (bohužel několikrát týdně). Nejhorší je, že se z toho stal zvyk. Takže můžu hrdinně oznámit, že jejího manžela Adama jsem viděla první, že se mi již dlouho líbil, a že ona o něj nikdy nejevila žádný zájem. A to je asi tak jediný, co s tím můžu udělat, můžu vám to oznámit.

Adam si samozřejmě vybral ji, jako každý, kdo se mezi námi rozhodoval. Ale tak rychlé to nebylo. Předcházel tomu dlouhý půlrok posledního ročníku vysoké školy (protože se přistěhoval až tehdy), kdy jsem na něj tajně myslela, dívala se na všechny jeho fotbalové zápasy i tréninky, prostě jsem se mu snažila být stále nablízku. On si mě ale vůbec nevšímal, a tak jsem stála smutně opodál. Když si toho všimla má drahá sestra, tak to pro ni byla jasná výzva. Musela ho získat za každou cenu, protože jsem ho chtěla já, a protože mi musela dokázat, že je lepší a získá ho. A získala. Už jim to spolu bohužel vydrželo. Jsou spolu již od dvaadvaceti a před rokem se vzali. Jo a ještě, abych nezapomněla, tak mají také půlročního chlapečka Davida.

Mezi další důvody, proč ji nesnáším (a ona mě, rozhodně je to vzájemné), patří například to, že naše drahá matka ji vždycky milovala, upřednostňovala ji a mě vždy jen sekýrovala. Vždy jsem všechno dělala špatně a za vše jsem mohla jenom já. Vrcholem mého nezřízeně špatného života bylo to, že se s ní můj otec rozvedl. O opaku ji nepřesvědčil ani výrok mého milého táty, který uvedl jako hlavní důvod rozvodu a nebál se to hrdinně vykřiknout i na soudce, když se mu nelíbilo, jak dopadlo vyrovnání: "Je to strašná mrcha, která mě pořád sekýruje a všechno mi zakazuje." Táta je skvělý, s ním vycházím úžasně.

Dalším důvodem by mohlo být její chování ke mně. Je arogantní, vždy povýšená (je totiž asi něco víc než já, i přestože jsme dvojčata) a nikdy si neodpustí nějakou urážlivou poznámku, ale to, že ji ve volném čase hlídám dítě, je pro ni samozřejmost. Kdyby alespoň nebyl tak roztomilý a krásný, je prostě celý po tatínkovi...

Prostě mám někdy pocit, jako by mi ukradla moji identitu. Snad chápete.. K našim dalším vztahovým nesrovnalostem se vrátím až později. Myslím, že to by pro začátek na obeznámení s mým životem mohlo stačit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Em Age Em Age | E-mail | Web | 11. listopadu 2012 v 19:43 | Reagovat

Páni, tahle povídku se mi setsakra zčíná líbit. :) Musím pochválit ten název, zaujme a člověk musí pochopit, proč se to tak jmenuje, myslím, že já už to chápu. :D
Co nejdřív se vrhnu na další část.
Teda, Ivet, píšeš fakt parádně, tuhle část jsem zhltla poměrně rychle.

2 Bev Bev | E-mail | Web | 15. listopadu 2012 v 13:41 | Reagovat

Souhlasím! poutavě napsané, taky se určitě vrátím k dalším dílům. Už se těším! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama