Vztahová lenost, zhoubná neměnnost

2. října 2012 v 12:00 | Ivet Pe |  Moje básně

Vztahová lenost, zhoubná neměnnost

City a pocity, zájem a nezájem,
kdo vzal si to u nás podnájem?
Chaos, co vzal nám klid
a ty teď můžeš za jinou jít.
Nezájem o náš vztah,
rovná se nefalšovaný krach.

Lenost čiší z tvých očí
a můj strach se jen kolem tebe točí.
Lenost obklopila naše žití
a ty si dáš radši další sklenku pití,
místo toho, aby sis uvědomil podstatu našeho krachu
a já dávám šanci proniknout strachu.
Lenost se točí kolem nás a kolem tebe,
já však nepoznávám ani sebe.
Lenost je to, co zničilo nám naši lásku,
kdo by vsadil proti, prohrál by sázku.

Bolest se mísí
a ty ani sám nevíš čí jsi.
Nemáš zájem o naši lásku,
už ve mně nevidíš tu svoji krásku,
náš vztah visí už jen na tenkém vlásku.
Lenosti jsi do našeho vztahu otevřel dveře,
naše pocity jsou jak zarostlé keře.
S leností pomýšlíš na naše žití,
přemýšlím, zda pomalu propadnout pití.
Už neznám ten pocit, kdy tě z lásky za ruku někdo chytí.

Máš nezájem o mně i nás,
já už pomalu zapomínám tvůj hlas.
Nuda se vlévá do našich žil,
kéž bys tu se mnou teď i myslí přítomen byl.
Já se snažím zachránit, co se dá ze všech sil,
stačí, abys v nás ještě uvěřil.

S lehkostí zíváš tu na gauči klidně,
nevidíš, jak cítím se v tom našem vztahu divně.
Jsi prostě líný a nemáš zájem očividně,
otočíš hlavu a zadíváš se na mě upřeně,
rukou se mě dotkneš nechtěně.
Nevím na co myslíš, o čem přemítáš,
nevím proč, už mě každé ráno polibky nevítáš.
Tak si tak tiše přemítám, jestli myslíš zrovna na ni,
náš smutný život je naší krutou daní.
Vím, že bys nejradši šel za ní.

Smutek se vlévá do všech kousků mého těla,
ne že bych tě tu násilím držet chtěla.
Nechci ale abys odešel pryč
a vrátil mi od našeho společného života klíč,
co však dělat, když přemůže tě chtíč
a vše z naší lásky je už pryč.

Chci, abys hladíval mě po vlasech, jako dřív jsi mě hladíval,
aby ses na mě svýma zamilovanýma očima zadíval,
abys mi polibek na mé rty dal
a mou ruku do své vzal.
Chci, abys tohle sám si přál,
chci, abys náš vztah zachránit chtěl sám
a já ti za to klidně tisíc polibků dám.
Proč tu jen tak líně sedíš a mlčíš,
proč neuděláš cokoli, třeba klidně i křičíš?
Kdy zas do své náruče mě chytíš?

Polibek ti na tvář dám,
ty probudíš se ze snu sám,
zase vrátil si se do života k nám.
Usměji se na tebe, jak jen nejkrásněji umím
a pak se už slyším, jak na tebe mluvím.
Usměješ se na mě, za ruku mě vezmeš,
z gauče se rychle zvedneš
a na židli ke mně si sedneš.
Mluvíš jemně, krásně,
stejně jako kdysi, když předčítal jsi mi básně.
Za ruku mě držíš pevně
a na mé rty mě políbíš jemně.
Jemně, za to s chutí
a já zase v žilách cítím to šťastné pnutí.
Cítím, jak se mi chvěje celé tělo
a my oba víme, co by to teď chtělo.

Nic není ztraceno, to já vím
a zase spokojená vedle tebe spím.
Usínám, když držíš mě v náručí,
teď jsi to ty, kdo se za naši lásku vždy zaručí.
Tvé teplé dlaně spát mi poručí
a náš společný žár za sebe neručí.
Probouzíš mě znovu polibkem každé ráno,
a já vím, že je nám osudem přáno.
Když se vracím, tak mi na rty vtiskneš polibků tisíce,
a tak to půjde dál snad celé měsíce.
Usmíváme se na sebe a já zas myslím jen na tebe,
znovu modřejší je pro nás nebe
a mě zas vedle tebe krásně zebe.
Mluvíme spolu o všem znovu krásně
a ty mi stále předčítáš své sladké básně.
Ach, jak je nám společně krásně!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lily* Lily* | 2. října 2012 v 12:33 | Reagovat

Dlouhá, procítěná, krásná *.*

Budu ráda, když se podíváš na můj blog.

2 hnedoockaVer hnedoockaVer | Web | 2. října 2012 v 14:59 | Reagovat

Tak ať vám dál je spolu krásně:-)nádherná báseň a pěkně dlouhá:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama