Ach, ty ženy!

11. listopadu 2012 v 18:52 | Ivet Pe |  Příběh: DVOJROZMĚRNÉ MALIČKOSTI
Úvodní poznámky a informace k celému příběhu najdete ZDE.

4. Kapitola

Ach, ty ženy!


Po včerejším incidentu s Davidem jsme měli všichni pěkně zamotanou hlavu a nejhůř na tom byl Adam. Když si u mě ráno vyzvedával Davida, tak mě požádal, abych se s ním po práci sešla. Víc neřekl, ale bylo to jasné. Chtěl si všechno konečně vyjasnit. Zřejmě už se rozhodl, jak to vyřeší s Karolínou a chtěl mi to oznámit. V kavárně, kde jsme se měli sejít, jsem byla o dvacet minut dříve. Většinou chodím sice přesně, nebo dokonce pozdě, ale na tuhle schůzku jsem musela přijít dřív. Byla jsem tak nervózní a začínala jsem se celá třást. Miluji Adama a to, co mi chce říct, mě pěkně rozhodí, ať to bude cokoli. Někdy přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby se s mojí sestrou opravdu rozvedl... Mohla bych být s ním, i přesto všechno a starat se o Davida? Nebo by bylo lepší, kdyby zůstal s Karolínou a nekomplikoval mi již tak těžkou situaci? Být už několik let zamilovaná do chlapa, který si vzal raději moji sestru a o mě až dosud nejevil nejmenší zájem, není vůbec snadné.


Adam přišel přesně načas a vypadal také trochu nervózně. Usadil se naproti mě a objednal nám kávu. Oznámil mi, že Davida hlídá teta Andrea a u nich doma je zrovna nalezlá má drahá máti Simona. Nad tím vším si ztěžka povzdechl, vypadal docela smutně. Jak já ho chápala... "Víš, jak jsem říkal, že si to všechno potřebuji rozmyslet, tak jsem se už rozhodl... Rozvedu se s Karolínou. Už nehorázně dlouhou dobu se to s ní nedá vydržet!" "Proč jsi se s ní tedy oženil?" Strašně moc mě zajímalo, proč s ní vlastně zůstával, když mi nedávno sdělil, že jim to už takovou dobu neklapalo. "Kvůli Davidovi! Když mi řekla, že je těhotná, tak jsem..." zarazil se a podíval se na mě. "Ale proč jsi s ní zůstával ještě před tím, než otěhotněla a spal jsi s ní, když jsi ji nemohl vystát?" to mi hlava nebrala. "Nevím, asi jsem byl zbabělec, nedokázal jsem od ní odejít. Snášel jsem ji. A pak mi řekla, že je těhotná a já si ji vzal..." jeho hlas zněl tak smutně a bezradně.

Celé to bylo tak komplikované, raději jsem o tom ani nepřemýšlela. Adam se na mě zadíval a pokračoval: "Víš, už delší dobu jsem ti chtěl říct, co k tobě cítím. Záleží mi na tobě a..." Musela jsem ho zarazit, tohle přece nemohl říkat. "Nesmíš říkat takové věci, jsi přece můj švagr a tak bys to měl i cítit!" Usmál se: "A ty to tak také cítíš, že jsem jenom tvůj švagr? oplatil mi chytře. "To je něco jiného..." hned jsem se z toho začala vykrucovat. Sebevědomě se usmíval a díval se na mě svýma pomněnkovýma očima, naráz jsem si přišla zase jako zamilovaná puberťačka, jen on ve mně dokázal vyvolat takové pocity.

Přisunul svou ruku k té mé a jemně se ji dotkl, celým mým tělem projel elektrický náboj. "Tolik bych si přál, aby to bylo jiné... Aby celá ta situace nebyla tak komplikovaná... Abychom to my dva měli mnohem jednodušší, ale..." odmlčel se a já pomalu přestávala dýchat. Čekala jsem na to celou věčnost, celé dlouhé roky a teď to snad i přijde. Nadechl se a pokračoval sladkým hlasem: "Tolik toho k tobě cítím... Já tě..." "Adame?" přerušil ho nějaký ženský hlas. Trhla jsem sebou a otočila jsem hlavu za zvukem hlasu. K našemu stolu nakráčela nějaká zrzka, která na sobě měla pomalu míň oblečení, než návštěvníci pláže a přidrzle se na Adama culila.

Adam byl chvíli jako v transu a já to jen velice pomalu rozdýchávala. "Páni, to je ale náhoda, celou dobu na tebe myslím, říkám si, že se musíme potkat. A zrovna teď a tady... Mám tu schůzku s jedním zákazníkem a narazím tu i na tebe. To je skvělé!" rozplývala se ta ženština. Nemusela jsem být extra inteligentní, aby mi z celé té situace bylo jasné, že je to prostitutka. Zrzka čekala, až jí Adam něco odpoví, ale ten se k tomu neměl, tak pokračovala sama. "Mohla bych se tenhle týden zase zastavit. Ve středu a ve čtvrtek mám čas. Jestli tvoje žena teda nebude doma?" ušklíbla se na něj a položila mu ruku na koleno.

Tohle mi stačilo, byl to pro mě jasný signál k odchodu. Zvedla jsem se a na rozloučenou jsem řekla: "No, nebudu vás rušit, je vidět, že si máte, o čem povídat..." "Počkej, Heleno! Vysvětlím ti to!" Adam se konečně probral a pokoušel se mě opět opít rohlíkem. Ale to už tu jednou bylo, ne? "To je dobrý! Odcházím!" odpověděla jsem rázně a vyřítila jsem se ze dveří kavárny. Adam běžel za mnou: "Chtěl bych ti to objasnit..." spustil, ale já ho hned zarazila. "Nechci nic vědět. Na tohle vážně nemám... Hele, jsi můj švagr a tak to taky zůstane... Jestli chceš, tak se s Karolínou klidně rozveď, ale mezi námi stejně nic ví nebude... Už je to dávno, co jsem tě milovala... A pokud vidím dobře, tak ty o nápadnice rozhodně nebudeš mít nouzi!" řekla jsem nekompromisně. Otočila jsem se a hrdě jsem odkráčela domů. Adama jsem tam nechala jeho ženám... Další věc, co mi parádně zamotala hlavu. A já si myslela, že bychom mi dva mohli snad být někdy spolu. Jsem tak hloupá, tak naivní. Vím, že to říkám, už asi po tisící, ale... Tohle prostě musí skončit. Adam musí skončit. Prostě absolutní konec!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivet Ivet | Web | 11. listopadu 2012 v 19:15 | Reagovat

To je tak zajímavý příběh, že jestli skončil tak, že jsi hrdě odešla a nechala švagra jeho ženám, jdi dooobrááá a určitě je to to nejlepší co jsi mohla udělat!-:)

2 Bev Bev | E-mail | Web | 15. listopadu 2012 v 6:42 | Reagovat

Výborně napsané, příběh mě zaujal, koukala jsem, že mu předcházelo několik částí, tak se k nim musím postupně vrátit.
:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama