Nová osobnost slečny Emily

18. listopadu 2012 v 17:59 | Ivet Pe |  Moje povídky
Emily se probouzela a blouznila po celou dobu, co tu ležela, ale až teď se skutečně probrala k vědomí. "Kde to jsem a co se mi stalo?" zeptala se vyděšeně. Nevzpomínala si, co přesně se ji stalo, ale věděla, že něco strašného. "Ahoj, jsem doktor Marek Orink. A jste v mém domě, protože se zotavujete z těžké transplantace obličeje..." Emily se jemně dotkla svého obličeje a při tom poslouchala lékaře, který ji vyprávěl, jak ji sem přivezli, a jak se ji snažil zachránit. "Pokusil jsem se vám vytvořit obličej podle fotek tak, aby vám byl co nejvíce podobný. Ale nikdy není nic stoprocentní. Vše by ale mělo být v pořádku, protože jsem použil novou téměř bezbolestnou metodu." Emily začaly po tváři stékat slzy. Zrcadlo, které ji doktor podal, ji ukázalo nějakou úplně cizí ženu. Nemohla to unést, začala vzlykat a hodila zrcadlo ke dveřím, u kterých stál doktor. "Musíte teď odpočívat," snažil se ji uklidnit. Důrazně to však odmítla. "Mohu vám přinést prášky na spaní," nabídl jí. "Proč, chcete mě uspat, abyste ode mě mohl mít pokoj? Nebo, abyste mi mohl zase změnit tvář!" rozkřičela se na něj. Marek ji chtěl nějak utišit, ale Emily si přála jediné, chtěla zůstat sama. Nechal ji tedy její beznaději.


Emily ležela na posteli a minuty ubíhaly jako roky. Zoufale se snažila si vzpomenout, co se jí stalo, a proč skončila s tak popálenou tváří. Plakala. Už to přece nebyla ona, ta osoba, kterou tak důvěrně znala ze zrcadla, byla někdo jiný. Jiný člověk s jinou tváří. Úplně jiná. Jiná, ale nevěděla jaká. Z jejich nekonečných úvah ji vyrušilo zaklepání. "Přinesl jsem vám jídlo. Měla byste něco sníst," řekl doktor klidným hlasem a usmál se na ni. "Měla bych se vám omluvit. Jsem vám vážně moc vděčná, že jste mě zachránil... Vím, že musím vypadat jako největší nevděčnice, ale já se s tím nějak nemůžu vyrovnat," řekla klidnějším hlasem, ale slzy se jí stále hrnuly z očí. "Nemusíte mi děkovat, jsem lékař, je přece mojí povinností pomáhat lidem," odvětil klidně Marek a položil před ní tác s jídlem. "To není samozřejmost! Každý by si měl vážit toho, že mu někdo zachránil život a nebrat to jen jako jeho povinnost! Já si toho vážně moc vážím... Jenom se s tím nějak nemůžu smířit..." Marek souhlasně pokynul hlavou. Pak pomohl Emily, i přes její protesty, najíst.

Dny ubíhaly a Emily se cítila stále stejně mizerně. Čas utíkal a ona se pokaždé probudila jako úplně jiný člověk. Nevěděla, jestli jen jako někdo jiný vypadá, nebo jestli je skutečně někdo jiný. "Musím se podívat na vaši tvář. Potřebuji si šáhnout, jestli je to v pořádku," oznámil už poněkolikáté Marek. Ale opět to nedopadlo tak, jak si přál. Když se dotkl její tváře, ucukla a zasyčela. "Stále vás to bolí?" zeptal se jí a ona opět přikývla. "Tak to nechám najindy," soucitně rezignoval. "Až se budete cítit lépe, pak byste si měla promluvit s policií," upozornil ji opět jako každý den. Ale Emily si nic nepamatovala a necítila se na rozhovor s policií, znovu tedy odmítla. Marek jen souhlasně přikývl. "Marku, podáš mi zrcadlo?" Emily přešla ladně na tykání. Proč si také vykat s člověkem, s kterým trávíte pomalu celé dny? "Nesmíš ho ale po mně zase hodit," usmál se na ni a opětoval jí tykání. Ze zrcadla na ni opět zírala nějaká cizí žena. "Snažil jsem se, aby to vypadalo, co nejvíce věrohodně," konejšil ji. "Ale, vypadám úplně jinak. Všechno je na mě jiné," zašeptala. "To se ti jen zdá! Navíc, oči a ústa ti zůstaly," ujistil ji. "Vůbec nevím, kdo jsem," rozvzlykala se. Marek ji objal a snažil se ji ukonejšit.

--------------------

Emily se postupně začala cítit i po psychické stránce dost silná na to, aby vstala a rozhlédla se po domě. Byl tak obrovský, a tak prázdný. Dříve by za chvilku ticha i vraždila, ale teď ho nemohla vystát. V jedné obrovské místnosti ji upoutalo veliké otáčivé zrcadlo. Usedla před něj a zamyslela se. Lekla se, když ji někdo položil ruce na ramena. "Omlouvá se, nechtěl jsem tě vyděsit," usmál se na ni Marek. "Jo, já sice vypadám, že koukám do zrcadla, takže bych měla vědět, kdo se ke mně přikrádá, ale to je jenom zdání," odpověděla nepřítomně a roztočila zrcadlo. "Musím se podívat na tvou tvář," oznámil jemným hlasem. Emily opět sykla. "Bolí to? Nechám to tedy najindy," řekl chápavým tónem a obrátil se k odchodu. Emily ho ale zarazila: "Ne, počkej! Já prostě... prostě já... mě to nebolí, jen mi prostě vadí, že mě ošmatáváš." "Promiň. Asi si budu muset dávat pozor, kam šahám," řekl trochu smutně. Emily ho ale vyvedla z omylu: "Tak jsem to nemyslela. Vadí mi jen, když ošmatáváš moji tvář." Usmál se, ještě nikdo mu neřekl, že mu ošmatává tvář. "Nemůžu se jí dotýkat. A když se ji dotkneš ty, tak cítím něco jako elektrickou ránu, ránu. Ale ne fyzicky, nebolí to," oznámila zamyšleně. "To je psychický stav. Máš v hlavě prostě blok a musíš ho překonat. Potřebuješ si jen uvědomit, kdo vlastně jsi," řekl s naprostou jistotou v hlase.

Emily se dlouze zamyslela, a pak pravila: "Já nemám žádnou osobnost. Oni mi ji brali každý den. Každý den mi ji měnili. I ty jsi mi ji změnil!... Omlouvám se." "To je v pořádku. Chápu to, potřebuješ to ze sebe dostat," konejšivě jí odpověděl Marek. Emily se zarazila: "Jsi vždycky takhle klidný a usměvavý? Nic tě nerozhází?" Marek zesmutněl: "Většinou tu bývám sám, a když se pak objeví někdo, kdo mě rozčiluje, tak to beru jako příjemné zpestření a nezlobím se." "Já jen potřebuju vybít ten vztek a všechno to, co mě dusí," špitla omluvně. "Pro to mám pochopení, také vybíjím svůj vztek... fyzicky. Mám dole posilovnu a někdy celé hodiny mlátím do pytle. Takže věř, že to vážně chápu," opět se na ni usmíval. "Ale já křičím a kopu kolem sebe!" Emily se cítila za své chování provinile. "Každý má jiný způsob vybíjení. Jsi prostě holka, tak se vybíjíš emotivně," znovu ji ujistil, že to chápe.

Emily se opět ponořila do svých myšlenek, po chvíli se vzpamatovala a ukončila dusivé ticho. "Víš, já jen prostě nevím, jestli jsem někdy nějakou osobnost měla. Každý si ji měnil, podle toho, co zrovna chtěl a já se musela přizpůsobit... Víš, co jsem dělala, že jo?" zarazila se a vzhlédla k němu. Najednou si nebyla jistá, jestli rozumí tomu, co mu říká. "Ne. Vím jen tvoje jméno, věk a adresu trvalého bydliště. Ale pokud chceš, můžeme o tom mluvit!" nabídl ji. "Já jsem... byla jsem prostitutka... Děvka pro každýho. Dělala jsem, všechno, co chtěli a moje osobnost se mezi těmi tisíci identitami ztrácela. Já prostě nevím, kdo jsem. A ani nevím, jak bych to mohla změnit," rozplakala se. "Není to jedno? Stejně jsi mi říkala, že nechceš být taková, jaká jsi byla... Tak se prostě rozhodni, jaká chceš být a taková buď! Začni svůj nový život!" Marek si vzpomněl na vše, co mu Emily v zoufalství řekla. Po chvíli mlčení řekl zamyšleně: "Někdy za mnou přijdou bohaté paničky a chtějí změnit celý vzhled, myslí si, že se tím stanou někým jiným, ale nová tvář jim osobnost nezmění." "Takže nevěříš, že se člověk může změnit?" zeptala se nejistě. "Jistěže může! Ale člověk musí sám chtít a ne za mnou přijít a zaplatit si nový způsob, o kterém si někde přečetl, že je to bezbolestné," odvětil rozhořčeně. "Takže ty bohaté paničky byly tvým experimentem..." odtušila Emily. Marek přikývl: "Zaplatily mi nehorázné peníze, abych na ně použil tu novou metodu. A já to zatím zkoušel jenom po malých krůčcích a oni chtěli najednou změnu celého obličeje... S tebou jsem šel už najisto!" jeho smutný tón dozdobila mračící se ústa.

--------------------

Emily se dívala z okna do zahrady, celý ten výhled znala už nazpaměť. Stejně jako znala i každý kout v domě, měla ho celý prošlý již stokrát. "Jak se cítíš?" zeptal se Marek, který ji právě přinesl čaj. "Už je mi mnohem lépe. Všechno je takové jasnější," odtrhla se od svého snění a usmála se na něj. "Čas zahojí všechny rány. A nejen ty fyzické," zašeptal a podal jí hrnek. "Vždycky jsem to brala spíš jenom jako takové klišé," zauvažovala o tom. "To je! Dokud se člověk nepřesvědčí o opaku," odpověděl s vážnou tváří. Emily se usadila do křesla naproti Markovi a začala pít čaj. "Víš, chtěla bych ti moc poděkovat za to, jak jsi mi pomohl... A teď myslím to, jak jsi mi pomohl poznat, kdo jsem a navedl jsi mě na mé pravé já!" řekla veselým hlasem a usmála se na něj. "Jsem rád, že jsi nakonec přišla na to, kým chceš být! Nemyslím si, že jsem v tom sehrál takovou roli, zvládla jsi to sama. Jsi prostě silná osobnost, stačí jen, když si to vždycky uvědomíš!" odpověděl ji bez sebemenších pochyb.

Chvíli se na sebe jen tiše dívali, než se Emily opět odvážila promluvit: "Můžu se tě na něco zeptat?" Marek přikývl. "Ale musíš mi říct pravdu, ať je jakákoli! Řekni mi, líbím se ti?" zeptala se vážným hlasem. Marek znejistěl a tvářil se rozpačitě: "Jak jsi na to vůbec přišla? Nevím, jak tě to napadlo!" "Já jen... zajímá mě, jestli se ti líbí můj obličej, jestli je hezký, a jestli se ti líbí, i když jsi ho dělal..." Emily zesmutněla a sklopila oči. "Takhle jsi to myslela! Jistě! Ano, líbí. Jsi vážně krásná." Marek se na ni opět usmíval. "Teď si vymýšlíš. Nemusíš to říkat, abys mě utěšil," zašeptala smutně. "Nevymýšlím! Já jsem tvoji otázku jen špatně pochopil. Ale nevymýšlím si!" odvětil rázně. "Jak se dá jednoduchá otázka špatně pochopit?" zeptala se nejistě Emily. Marek zapřemýšlel, jak to má vysvětlit: "No, nejdřív jsem si myslel, že jsi snad získala dojem, že o tebe mám zájem. Ale pak jsem pochopil, že se prostě jenom zajímáš o to, jak vypadáš." "Neboj, nedělám si iluze, že by o mě měl zájem někdo jako ty!" odvětila smutně. "Jak to myslíš?" zeptal se nechápavě Marek. "Vím, že bys neměl zájem o bývalou prostitutku, s jiným obličejem, a ještě k tomu svoji pacientku," Emily byla čím dál smutnější. "To není pravda! Já... Nezáleží na tom, jestli mám nebo nemá zájem. Prostě by to nebylo vhodné. Ty jsi můj host a zotavuješ se tady a já nemůžu jen tak přijít s tím, že o tebe mám zájem," Marek byl opět hodně rozpačitý. "Já to chápu! A vím, že nemáš. Znám chlapy, a kdybys měl zájem, tak věř, že bych to poznala," Emily se snažila již ukončit tuto diskuzi. Ale Marek to nechtěl nechat být: "Vážně? Tím jsi nejsem až tak jistý." "Nechápu proč? Já se v tomhle vyznám!" oznámila mu sebejistě. "No, tak se možná nevyznáš v úplně všech mužích... Ve mně určitě ne... Protože bys jinak musela poznat, že se mi vážně moc líbíš... Ale jsi citlivá dívka, která se zrovna teď vzpamatovává z životní krize, takže..." Marek se zarazil, nevěděl, jestli neřekl příliš. "Vážně? Jak to, že jsem to přehlídla? A krizi jsem už překonala. Takže mám už jasno, co chci! Ty taky?" Emily se opět vrátil úsměv a koketně se zadívala na Marka. Marek jen zakroutil hlavou. Emily ho jemně políbila na rty a pak se odtáhla, vyčkávala. Marek ji polibek opětoval, a pak se spolu začali líbat.

Emily byla znovu ve svém životě absolutně šťastná. Plně si uvědomovala, že měl Marek pravdu, že čas zahojí všechny rány, alespoň u ní to tak bylo. Už se netrápila tím, že si nevzpomíná, co nebo kdo zapříčinil její zranění. Pochopila, že si prostě nevzpomene. Smířila se také sama se sebou. Smířila se i s tím, čím se postupně stala. Chápala tu novou osobu, kterou ji Marek pomohl vytvořit. Chápala ji a plně se s ní ztotožňovala. Konečně našla své pravé já. Poprvé ve svém životě si připadala sama sebou...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Byl jsi tu?

Klik

Komentáře

1 Tessie Tessie | Web | 18. listopadu 2012 v 18:12 | Reagovat

Nádherná povídka,dokonce mě rozbrečela.Vážně krásně píšeš..

2 Hellie Hellie | Web | 18. listopadu 2012 v 18:42 | Reagovat

Moc hezké. Sice dlouhé, ale překrásné :)

3 Bev Bev | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 7:21 | Reagovat

Krásně napsané.. moc se mi líbí ten závěr, někdy člověk musí sám sebe téměř ztratit, aby se nalezl..pravdivé..

4 ivet-pe ivet-pe | Web | 20. listopadu 2012 v 18:58 | Reagovat

[1]: Moc děkuji, velice mě těší, že se ti to líbilo. :D

[2]: Děkuji. Snažím se psát, co nejkratší... :)

[3]: Děkuji, moc si toho vážím. :-D

5 ivet-pe ivet-pe | Web | 24. listopadu 2012 v 20:22 | Reagovat

Velice si vážím toho, že se moje povídka objevila ve Výběru na téma týdne - Moje osobnost.

http://tema.blog.cz/1211/vyber-na-tema-tydne-moje-osobnost

6 valin valin | Web | 27. listopadu 2012 v 18:28 | Reagovat

To je dobře, že to dopadlo dobře.. moc povedené Iveto.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama