Takhle jsi prostě dokonalá aneb Zatni zuby

14. ledna 2016 v 19:00 | Ivet Pe |  Příběh: ŽANET A ANET A DALŠÍ EXOTI
Anet přináší své kamarádce Žanet to, co jí slíbila, aby to mohla vyzkoušet na svém dalším rande naslepo. S tou úžasnou věcí třepe v rukách a rozplývá se: "Je to fakt úžasný. Slyšela jsi už o těch korzetech na hubnutí, co využívají hlavně celebrity? Tak tohle je mnohem lepší! Na tyhle stahující kraťásky prostě nikdy nezapomeneš. A je to poměrně nový a moc lidí to nemá. Jsou krásný viď?"
"Ošklivější bombarďáky jsem snad neviděla," oponuje zklamaně Žanet, které ta šedivá a škaredá věc připadá hnusná.
Anet se ale dál rozplývá: "Náhodou jsou úžasný a všem chlapům se to líbí, připadá jim to sexy."
"Vážně, jak si na to přišla?" pochybuje o tom Žanet.
"Říkal to přece doktor Sparks," opáčí rozhodně Anet.
"To je kdo?" ptá se zmatená Žanet.
Anet si povzdechne nad kamarádčinou neznalostí a začne s vysvětlováním: "No přece ten doktor z reklamy. Říkal, že jsou naprosto skvělé, pohodlné, a krásné a všechny v tom budeme vypadat dokonale. A pak vyprávěl, jak mu to připadá nádherný a sexy. Doktor Sparks by přece nelhal, vypadá tak důvěryhodně."
"Jasně." Žanet zakroutí hlavou a táže se své dobře informované kamarádky: "A kde máš ten zbytek?"
"Jaký zbytek, to je celý," odpovídá Anet.
Žanet celá překvapená dodává: "Vždyť je to neskutečně titěrný!"
Anet se usměje: "No, sice to dá menší prácičku se do toho nasoukat, ale když jsem se do toho dostala já, tak ty to taky zvládneš. I když… no… no, není nic, co bych nezvládla, já tě do toho dostanu! Neboj!"


Po dlouhém a strastiplném soukání se do maličkého kousku látky je konečně dokonáno. "Bože, to je hrůza. Cítím se v tom hrozně," sděluje své čerstvě nabité pocity Žanet.
Anet zakroutí hlavou: "Promiň, ale když jsi tlustá a chceš vypadat hubenější jen díky šidítku, tak by ses v tom rozhodně neměla cítit dobře. To vydržíš!"
Žanet se na ni ale rozčiluje: "Já nejsem tlustá, jen prostě nejsem vychrtlá jako ty modelky! Navíc to všude tlačí a zařezává se mi to."
"A kam?" táže se zvědavá Anet.
Žanet s očima v sloup odpovídá: "Do míst, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám."
"No vidíš, co si díky tomu zjistila," přikyvuje vítězoslavně Anet. A hned dává další pokyny: "Zkus se v tom projít." Po menším Žanetině pokusu ale Anet není vůbec spokojená: "Kolíbáš se jako kachna."
"Já vím, ale líp to nejde," říká již trochu nabručená Žanet.
"Tak se snaž v tom chodit trochu normálně!" pokouší se jí radit Anet.
Ale její rada se u Žanet nesetkává s přílišným nadšením: "Já se snažím!"
Anet má ale hned jasno: "No… pokud si myslíš, že normální je se kolíbat, tak ti to snažení fakt jde." Nechává kamarádku kamarádkou a útokem bere její skříň: "A teď k tomu zkus tyhle boty."
Žanet se vyděsí: "Zbláznila ses. Vždyť mají asi třiceticentimetrový podpatek. V tom nezvládnu chodit normálně natož v tomhle škrtidle."
"To zvládneš. Na co je v tý skříni teda máš?" táže se nechápavě Anet.
Žanet ihned reaguje: "To aby nikdo nemohl říct, že tu nemám žádný boty na jehlách."
"Ty do svý skříně pouštíš nějaký turistický výpravy?" ptá se nechápavě Anet.
"Ne. Jen tebe!" konstatuje Žanet.
Anet opět diriguje kamarádku: "Tak si je nazuj a nekecej! Zkus se v nich projít!"
"To nejde," snaží se vymlouvat Žanet. Ale marně.
"Tak zkus dělat menší kroky," Anet musí vzít situaci do svých rukou, "no, vidíš, jak ti to jde, tak takhle pěkně cupitej."
"Když půjdu takhle pomalu, tak na to rande nestihnu dojít včas," opět se nevděčně vymlouvá Žanet.
"Tak vyjdi s předstihem. A vezmi si taxi," Anet dává další cenou radu.
Nevděčná Žanet si ale opět jen stěžuje: "Jo a pak je to do té restaurace asi tak kilometr."
Klidná Anet s úsměvem oponuje: "Nesmysl je to asi tak dvě stě metrů."
Žanet si ale opět jen stěžuje: "No bezva pro mě je to jako deset kilometrů."

Po chvilce Žanet něco dojde: "A sakra."
"Co je zas?" povzdechne si už mírně zoufalá Anet.
"Chtěla jsem si vzít tyhle průhledný šaty," oznamuje Žanet smutným tónem.
"No a?" táže se Anet nechápavě.
Žanet to tedy kamarádce vysvětluje: "Ale když mám na sobě tuhle hrůzu, tak nemůžu, bylo by to pod nima vidět."
Anet v tom však nevidí žádný problém: "No to jo, ale chlapům se to líbí."
"Jasně, říkal to ten tvůj doktor… Marx," dodává Žanet výsměšným tónem.
Anet se rozčiluje a opět se dává do vysvětlování: "Jmenuje se Sparks. A líbí se to i mému manželovi. Vždycky, když se do toho soukám, tak se tak pěkně usmívá a na odborném portálu pro ženy, jsem četla, že když se chlap usmívá, tak je šťastný. Takže je se mnou naprosto šťastný, a tudíž se mu to líbí."
"To je vážně bezva," usmívá se Žanet a pokyvuje hlavou.
Anet naštvaně dodává: "Abys věděla, vážně moc mě miluje. Řekl mi to. A to byl zrovna ožralej, takže nelhal. Řekl mi: 'Tak strašně moc tě miluju, tak rád se sem za tebou domů vracím.'"
Žanet se začne rozplývat nad kamarádčiným štěstím, které by si také přála: "To je tak romantický!"
Anet pokračuje: "Sice mi řekl - Pamelo, ale to byla jen drobná chybička."
"A myslel tím fakt tebe?" začíná pochybovat Žanet.
"A koho asi tak jiného? Za kým jiným by se asi tak rád vracel k nám domů?" rozčiluje se nad jejími hloupými pochybami Anet.
Ale Žanet má hned jasno: "Třeba myslel tu modelku, co má vyvěšenou v pokoji, ta se přece jmenuje Pamela, ne?" Ale u Anet se to nesetkává s příliš pěknou odezvou, a tak Žanet dává zpátečku: "…Tak ne, myslel tím rozhodně tebe… prostě romantika."

Anet se raději opět vrhá do kamarádčiny skříně: "Tak si zkus vzít tyhle šaty. No koukej, jak ses díky těm kraťásků scvrkla, úplně na tobě ty šaty visí."
"Ty šaty byly volný už před tím!" rázně vykřikuje Žanet.
Anet se tedy raději mírní: "Jasně… promiň… už si vzpomínám, vlastně byly. Tak zkus tuhle blůzu, ta nevypadá, že by byla volná, i když je teda pěkně hnusná."
"Tak vyber něco pěkného," vybízí Žanet kamarádku.
"A máš tu ještě další skříň s oblečením?" táže se Anet po zhlédnutí celého kamarádčina šatníku. Po kamarádčině vražedném pohledu se raději mírní: "Tak ne, budeme si muset vystačit s tímhle... Na - zkus tyhle šaty." Žanet si tedy na příšerné stahovací prádlo natahuje pěkné černé šaty.

"A ještě ti něco povím. V té reklamě si ty kraťásky zkoušela Minnie a říkala, že jsou super!" důrazně oznamuje Anet, aby podtrhla to, jak skvělou věc kamarádce zapůjčila, i když ona je tak nevděčná.
"Kdo?" nechápavě se dívá Žanet.
Anet je z ní již skoro na prášky: "Ty jsi snad úplný kulturní analfabet, ne? Ty neznáš Minnie od Mickey Mouse? Víš Minnie, už je hvězda skoro devadesát let, ta by si takhle nikdy nevymýšlela!"
"Vážně?" táže se Žanet s úsměvem, který v ní vyvolala kamarádčina poznámka.
Anet naštvaně zvyšuje hlas: "S ní by ten tvůj fešák šel na rande radši než s tebou!"
Žanet se zarazí a chvíli nechápavě přemýšlí, pak se nejistě zeptá: "Myslíš jako s myší, nebo jako s tou kreslenou postavou?… Radši to ani nechci vědět. Víš, s někým takovým bych na rande fakt nechtěla."

Těsně před odchodem si ale Žanet ještě uvědomí, že na něco zapomněla: "No… a ještě je tu jeden drobný problém. Jak je pak rychle sundám? Co mám dělat, až se budu potřebovat vzdálit?" Anet na ni hledí nechápavým výrazem a Žanet se to tedy pokouší lépe vysvětlit: "No prostě, až si budu potřebovat odskočit na toaletu."
Anet dává kamarádce další cenou radu: "Kvůli přepudrování nosu si ty kraťásky nemusíš sundávat."
Žanet si povzdychne: "Já myslím… až tam budu potřebovat… prostě tu nejběžnější činnost, co tam holky dělaj."
"Aha. Ale při povídání s ostatníma holkama si je taky můžeš nechat," radí opět ochotně Anet.
Žanet si opět nevděčně povzdychne: "Ale já myslím, to… prostě to…"
Anet má konečně jasno: "Jasně, chápu. No, to bude trochu problém. Ale poradím ti, jak jsem to dříve dělala já. Počkáš, až se zvedne nějaká další žena a pak teprve vyrazíš a na toaletě ji požádáš o pomoc."
"To mám jako cizí ženský říct, ať mi pomůže sundat bombarďáky?" táže se nejistě Žanet.
"Prostě ji vysvětlíš situaci," trpělivě radí Anet.
"Tobě s tím už někdy nějaká pomohla?" ptá se udivená Žanet s mírným úsměvem na tváři.
Anet smutně odpovídá: "Ne já jsem narazila na samý protivný mrchy. Musíš mít prostě štěstí. Nebo to řešit možností číslo dvě, kterou jsem potom vymyslela. Prostě jsem těm mužům řekla, že to bude trvat dlouho, že se jen tak hned nevrátím, že nejde o něco malého, ale spíš o něco většího…"
Žanet, která je ve větším šoku než před chvílí, se nevěřícně ptá: "A to si u těch mužů jako pak měla úspěch?"
"To nemůžu tak přesně posoudit, s žádným z nich už nechodím. Ale asi jo!" říká sebejistě Anet.
Žanet se s jistým úšklebkem táže kamarádky: "A to si zkoušela i na svého manžela?"
Anet hned vyhrkne: "Ano! Ale až po svatbě."
"To bylo chytrý, že ne před ní…" ukončuje debatu Žanet a odchází na své další rande naslepo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama